První dva týdny skoro jako v ráji! :-D

Tak už se blíží konec druhého týdne mého pobytu ve Wiener Neustadtu. Zatím škola není, ale to se od 20. října změní. Veškerý čas co máme, trávíme spaním, jídlem a sportem…V tomto pořadí.. Ačkoliv nemusíme chodit do hodin, máme schůzky s naším tutorem, kam pokaždé (aniž bychom chtěly), přijdeme pozdě. To vše začalo mým příjezdem, když volám 30 minut dopředu, že dorazím do WN a je mi řečeno „today?“ Čekali mě až další den. Tudíž už jsme asi u rakušáků zapsaní, že čas nehraje pro nás žádnou roli a to nemluvím o nástupech, kam chodit musíme každé ráno o půl osmé, a místa se mění!! Posledně to bylo venku, což jsme samozřejmě nevěděly, došly jsme pozdě, zařadily se na kraj jednotky dozadu přičemž na nás zepředu poukazuje prstem kapitán, ať jdem k němu, tak si říkám a sakra..Po chvíli zjišťuju, že jen chtěl, ať se posunem o jedno místo dopředu. To je ta jejich rozkazovačná němčina. Když už se člověk naučí Hallo a to jejich grüß gott!, na obědě na nás „Mahlzeit“..Je zde úplně normální, že vás na chodbě každý zdraví od studenta po seržanta ke kapitánovi atak dále..Jsme tu jediné civilky holky, když nepočítám knihovnici, administrativní pracovnice a uklízečky. Ze začátku to bylo zvláštní, každý na chodbě koukal, a já si připadala, jak kdybych měla rozmazané máslo na čele.

Snídaně jsou od 6:20 do 7:20 formou švédských stolů, které obsluhují mladí kluci, kteří si plní svůj první rok odvodu na vojnu! To je ale služba veřejnosti! Jednou se mi rozlila polívka na podlahu, setřela jsem to ubrouskem a ten kuchtík mi poděkoval – aspoň myslím, že to bylo poděkování, postrádalo to ten jejich štěkavý ton..

Máme na pokoji Rakušanku Izabel– pěkná holka, která se nerada baví anglicky. Náš první rozhovor byl tedy já anglicky a ona německy..

Zjistily jsme, že cesta odsud do Bratislavy stojí 30 euro, to je přece ale, aspoň podle Isabel, quite cheap…Máme v buňce i dvě Američanky z West pointu. Fajn holky, které mluví německy in high level. Byla jsem s jednou z nich – Charlene a s jejími rodiči na večeři (+ druhá američanka, američan a maďar), kteří přijeli se za ní na týden podívat. Šli jsme na pravý rakouský schnitzel.. Objednávám si nějakej „zwiegel“ schnitzel s hranolkama, nemám tucha co to je, ale co na tom může být za zázraky.. Rakušáci totiž jedí řízek s rýží! Donáší mi tři klasický kotlety v omáčce z rajskýho protlaku a dušenou paprikou.. Je to dobrý, na to že to stojí 8 euro, což jsme se zařekla, že to přepočítávat na koruny nebudu! Charlene žádá o kečup, pak si celej ten řízek potře zvrchu kečupem a když se na ni divně díváme, dodává, že vždyť je Američanka..Vzpomínám na Pohlreicha a málem brečím do svýho protlaku. Po chvíli si Kylie (druhá Američanka) poroučí ocet a když jí ho přinesou (má žebra s hranolkama), polívá si jím ty hranolky! Octový chipsy jsou pro ně nejspíš delikatesa. Moje barbarské já se ale ukáže v restauraci, kam jdeme na rozlučkovou párty s Pepíkem – doktorandem, který se vrací další den zpět do ČR. Máme „international briefing“ s maďary, litevci a němcem. Já si objednávám víno a colu! Čísníkovi se zkřiví obličej:“ Wein mit cola?“…. zbytek večera probíhá v dobré náladě. Litevec Thomas, kterého jsme překřtili na Dimitrije (má hluboký hlas a umí napodobit ruštinu) začíná rusky a na mě se otočí s hláškou „You look like a Natasha“…padáme smíchy.. Kéž bych vám to mohla přehrát!

….