Halloween!!

Když už si myslím, že vím, jak to tu chodí a ukonejším se ke klidu, stane se něco, co mě rozhodí na minimálně další den. Začalo to v pondělí jízdou na koni. Lea, co nás učí, byla nemocná, tak jsme dostali majora, prý ať si osedláme jinýho koně. Abyste měli představu, dal nám Hadika, což je obrovskej kůň. Když jsem si stoupla k jeho boku, neviděla jsem mu ani přes záda. Čištění se mu vážně nelíbilo, začal se po nás ohánět hubou a cukat zadní nohou, že nás chce snad kopnout! Jen si řekněte, že jste boss, když má tak 450 kilo a má hubu nad vaší hlavou. Třepaly se mi ruce a byla mi zima, major nikde, kůň uvázanej mezi boxama s hrozným pohledem, kdy mu bylo vidět bělmo, a to si pak říkáte, že film Zaříkávač koní asi nebyla dostatečná základní průprava. Nakonec major došel s nějakou vojačkou z gymplu – 17-ti letou holkou, která nám ho pomůže osedlat..Dovedla ho i do jízdárny a ujal se ho major a začal ho londžovat (na šňůře kolem něj běhal dokola)..a ejhle Hadik začal pohazovat hlavou do stran a občas vyhazovat zadníma…však cájk, ne? Tož holka na něm pak jezdila a najednou byl jak beránek! Pak jsem šla na řadu. Říkám si v duchu,že přece zmáknu takový zvíře, že nesmím na sobě nechat znát strach..Pořád se ale bojím, že když mě pomáhají vysednout, že ho přeletím…Zkoušeli jsme zase různý cvičení a klus..Pořád jsme bez třmenů!..a pak že zkusíme cval.. Držím se pevně jednou rukou sedla vepředu a druhou rukou sedla vzadu a říkám si, jak kurňa bude jezdit rychleji, když už v tom klusu běhá docela rychle..Když hopsáte na koňovi, připadá vám, že lítáte asi metr vysoko nad sedlem a major vám pořád opakuje ať relaxujete!..Ten cval byl kupodivu v pohodě, důležitý je přizpůsobit se pohybu koně, ale není to tak lehký, když musíte mít kolena co nejvíc vzadu a nemáte ty zpropadený třmeny!..Pokaždé když seskočím z koně, mám pocit, že mi nohy zůstanou trvale do tvaru O.. Jednou mi borec na prvním rande řekl, že mám nohy do O, tak teď už to nebude tak daleko od pravdy..

Na snídani jsme se bavily s Kyley (američanka), že Westpoint má posilovnu, která je velká, jak tady ten hrad…Co na to říct? Mají 4000 vojáků a z toho je prý 15% žen..Vygooglila jsem si jejich akademii a ty kráso!! A to Kyley říkala, že tam mají moc pěkné kluky, že jsme nejely na Westpoint! ..Ale i tady je se na co dívat, i když postupem času zjišťujeme, že jsou tu všici malí, nebo menší..Posledně na Halloweenské párty jsme vycházely s Jíťou z klubu a ona o něco zakopla, koukne dolů a to byl liliput…

Halloweenská párty tu jela ve velkým stylu.. Hodně lidí převlečených za zombie a viděly jsme i několik postarších žen oblečených v úplné kůži s rozcuchanýma vlasama…Čarodejnice byla doslova na každém rohu.. Někteří kluci byli hezcí i v těch maskách, ale těžko říct, měla jsem dost popito! To vám pak i chlap v „zakrvácené“ košili přijde sexy..Ne jako ta ženská v obchoďáku v burce! Koukaly jí jen oči a vínový konversky…Děsivý! A teď něco pro vás děvčata, když jste tak chtěly něco vědět o rakušácích.. Pořád jsou na lepší úrovni než maďaři nebo litevci. Před dvěma týdny jsem byla v klubu s dvouma litevcama a ten jeden k nám pořád chodil od baru s panákama, tak okey, poděkovala jsem, bylo to od něj moc milý. Asi tři nebo čtyři panáky mi zaplatil a pak o pár dnů později na snídani mi říká, že mu dlužím za panáky, směje se u toho, ale tak trochu mi to vyrazilo dech. Přijde mi to dost impolite, vzhledem k tomu, že jsem ho o žádné pití neprosila. Na Haloweenské párty za mnou přišel, že mu dlužím ten drink, tak si poručil ten svůj zabiják redbulla s tequilou a Jagremeisterem..Celou dobu u baru mě píchal prstem do žeber a chytal za krk a bylo to bolestivý a nepříjemný, několikrát jsem ho varovala ať to nedělá, nedal pokoj, tak jsem mu dala facku a šla se bavit s rakušákama. Nicméně můj „dluh“ je snad smazán. Nejlepší tanec je s rakušákama, nic nezkouší a úchylně nešmátrají rukama po těle. Neustále máte pocit, že máte svůj vlastní prostor a o to víc vás to baví ale bacha na krk! Jsou si moc dobře vědomi toho slabého místa. Několikrát za večer jsem viděla, jak po nějaké době tancování se uchylují k líbání na krku a to je těžká páka! Nevím, jak to dělají, ale vypadá to tak, že umí tu holku navnadit tak, že po něm nakonec skočí sama..Potkaly jsme v klubu i našeho kuchtíka, kterej se k nám hned hlásil a ptal se, proč jsme mu neřekly, že večer jdeme do města, že by šel s náma a to ho známe jen od vidění, když nám dává křížek do kartičky na oběd.

Čím dál častěji sníme s Jíťou o jídle než jdeme spát. Jak já bych si dala vajíčka na snídani! Jíťa hned přidala zážitek z dětství, kdy si chtěla vychovat vlastní drůběž, vzala jedné slípce vysezený vajíčko, zabalila ho do čepice a dala na topení v domnění, že se jí vylíhne kuřátko..

Ono totiž se tu nevaří! Vaří se někde na východě Rakouska v centrální kuchyni a pak se to zamrazí a rozváží, takže máme jídlo tři dny staré…Přesto je oběd společenskou událostí dne, kdy se skoro všichni potkáme.. tento týden tu máme nějakou návštěvu z Itálie, Rumunska a i rakušáky z jiných areálů – starší borce, s kterýma jsme se zakecali na obědě. Prý o víkendu si můžem jít skočit s padákem, domluví nám spešl cenu asi za 140 euro místo 220 eur.. S díky odmítám, já se bojím, i když se mi zdá, že padám z postele..Můj florbal je tu stále velká neznámá, říkají tomu landhockey, i když to je úplně jinej sport…

Nejlepší ovšem z celého týdne byl včerejšek. Všechno to začalo tím, že jsem zase pozdě zjistila, že nástup je o čtvrt na osum místo o půl osmé, tak jsem po snídani vyběhla dvě patra pro bundu a doklusaly jsme s Jíťou na buzerák. Ještě k tomu se zrovna vyvěšovala vlajka a byli tam všichni rakušáci ze školy! Tak posloucháme proslov velitele akademie, najednou mi začíná být divně a vidím černý fleky a vím, že to fakt asi nebude v pohodě..pak si pamatuju totální tmu a jak se chytám vojáka vedle mě..chytil mě a odtáhl bokem kde mě major přebírá, chvíli stojíme, a já mám tendenci ho objímat, jak mi je mdlo…nakonec mě posadí a pak se to během chvíle spraví, přesto cítím, jak mi vyrazí studenej pot a jsem úplně bílá..Omlouvám se majorovi, který mě utěšuje, že to nikdo neviděl..Až na to, že se mě pak každý ptá, jak mi je..No, když už omdlít, tak aspoň ne na běžným nástupu, že?

Ti kuchtíci jsou fakt milí kluci..Posledně nám odnesli tácy od večeře.!