A jedeme dál...

Další týden utekl jako voda a já už teď vím, že se mi bude po Wiener Neustadtu stýskat. Ostatní international students byli přes víkend v Německu na cvičení i s rakušákama, takže jsme měly s Jíťou hrad téměř celý pro sebe. V posilce naMilitär gymnasiu (která spadá i pod akademii) po příchodu v devět večer zjišťujeme, že tam makaj kluci všici kolem 16ti let a koukají po nás. Cítím se hned staře… Vždycky mě pobaví pohled na borca ve vytahaným tílku, kterej maká na bicáky a prohlíží se u toho v zrcadle a nezapomene si spravit účes..Samozřejmě že většina z nich má mometnální top účes (vyholená hlava na bocích a vzadu a patku na vršku hlavy). Některým to sluší a musím říct, že tak za 5 let to budou moc pěkní kluci.

Chodíme každej den se podívat za koněma. Náš volitelný tělák – rajtování na koni má být totiž ohrožen, protože stáje se ruší, ale nikdo neví přesně kdy. Potkáme po cestě hlavního koňáka, kterej mně s Jíťou sděluje, že máme ježdění povolené, ale jen my dvě. Prý nám to jde zde srdce. Aby taky ne, když jsme tam každej den oxidovaly. Jen doufám, že nebudem jezdit na Hannibalovi (černej kůň, velkej asi jako tři krávy).. Je dost blbý, že na víkend rakušáci jezdí domů, takže vyrážíme na pizzu s američankou, maďarama, a polákem. Zní to trochu jak začátek blbýho vtipu, ale fajn pokecáme a pojíme. Tady jsou číšnice neustále milé, děkují i když odnáší talíř! Chvíli na hradě koukáme na film a pak to rozpouštíme. Ležím v posteli, puštěněj film a Dimitrij mi píše, že jdeme do města (a další litevec Erikas), už mě přešla párty nálada, ale přece nepromrhám pátek a na jeho další GO! GO! GO! vybíhám nachystaná na scuk. Sedíme v baru a já se dovídám, co je Charlie Chaplin, Kamikadze a další koktejly, jejichž složení by mě nejspíš poslalo hned pod stůl. Dimitrij do sebe kopne tequilu a hned nato redbull s jagermeisterem (po dvou whiskeys a pivu). Erikas nezůstává pozadu. V klubu, kde je věkový průměr 17 let, dáváme na posilnění zlatou tequilu a dáváme se do tance. Hrají parádně. Všichni po nás koukají, jak kdybychom byli vadní, pak se k nám přitočí jeden rakušák, jestli jsme si nevzali drogy.!!! Nabízí se otázka, zda náš taneční styl není vybroušený a nebo zkrátka neví, co to tanec je. Rakušáci totiž netančí pokud nejsou nalití! Aspoň máme dost místa k tanci, přidáváme tequily a rozjíždíme to ve velkým stylu.. Prosím DJ o Parov Stelar a jsem snad jediná holka, která se jen nevlní lehce v rytmu. Naštěstí potkáváme dva rakušáky od nás z akademie, kteří to s námi rozjedou a postupně se přidají i další. Tancujem až do ranních hodin. Moje výsledné skore je víno, 5 tequil a dvě vodky s džusem. Rakušáci totiž nejsou troškaři a kupují si hned celou flašku vodky a džbán s džusem. Parádní dancing night. Přicházíme na hrad chvíli před vydáváním snídaně. Pospávám celej den..Knížky k diplomce se na mě mračí z poličky.

Zbytek víkendu se line v klidném tempu, v pondělí nás čeká první jízda na koni. Čas jízdy na koni ku nachystání ho včetně odsedlání a umytí je 1:3. První jízda je bez třmenů, abychom se naučily udržovat rovnováhu. Bolero je naštěstí hodný kůň, grandpa mezi dalšíma (je mu 21 let). Jakmile se rozjede, automaticky nevědomky tisknu stehna co nejvíc ke koni, abych se na něm udržela.. Koňák mi říká, relaxuj! Copak to jde, když se pod váma 400 kilo hýbe!? Jsme v uzavřené jízdárně, kde Bolero chodí po písku a já cítím, každou prošláplou díru, do které šlápne. A když říkám dámy cítím, tak víte co myslím! Nakonec pobídne koňák koně i ke klusu, držím se jednou rukou vepředu sedla a mám pocit že mi i tak zadek lítá metr vysoko. Nemusím vám říkat, jak se cítím druhý den. Mám modřiny na stehnech a no, však víte... Už vím, co myslel tou názornou ukázkou s podsadsazením. Každý krok cítím. Nohy do O nejsou z toho že vaše nohy kopírují břicho koně, ale zkrátka proto že když jdete s nohama od sebe, tak to tak nebolí.

Večer začíná opožděná seznamovací párty v officers casinu, kterou nám uspořádala naše hostitelská Weissenwolff Klasse. Načančané vyrážíme, rakušáci pro nás připravili chlebíčky a alkohol for free. Úvodem má každý národ urazit hrdlo šampaňskýho, rakušák nám to ukazuje, ale nějak se mu to nedaří. Máš tři pokusy! Za nás to rozbíjí Kuba, ale následně rakušáci chtějí, abychom to já nebo Jíťa zkusily. Jdu do toho! 15 rakušáků a 10 erasmáků kolem mě, zaujímám postoj bojovníka a prvním pokusem hrdlo odlítá. Tož češky jsou šikovné ženské přece! Popíjíme, zpíváme a vykládáme až do jedné do rána…